Neschopenka čili tzv. Nemocenské patří mezi šest dávek poskytovaných českým systémem nemocenského pojištění. Těmi dalšími jsou ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství, otcovský a vyrovnávací příspěvek v době těhotenství a mateřství. Tzv. nemocenská nebo též nemocenské má jeden základní účel, proč je také pravidelně placeno za každého pracujícího občana České republiky příslušné pojištění. Má dotyčného finančně zabezpečit v době, kdy z důvodu nemoci je pojištěnec, jinak ekonomicky aktivní občan, vystaven neschopnosti dočasně vykonávat práci a tudíž zažívá dočasný výpadek příjmů ze svého výdělku.
Placení tohoto nemocenského pojištění, resp. tzv. účast na něm se většinou týká všech zaměstnanců a povinnost platit toto pojištění je daná ze zákona. V současné době nemocenské pojištění za zaměstnance odvádí zaměstnavatel. Nicméně, letošní balíček vládních opatření určených k ozdravení krizí zasažené ekonomiky počítá s opětovným zavedením nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 0,6 % (13 mld. Kč), Balíček by měl ve většině případů začít platit od 1. ledna 2024. U držitelů živnostenských listů, čili tzv. OSVČ, je situace poněkud odlišná: Mohou si nemocenské pojištění platit dobrovolně.
V současné době tedy stále platí, že onemocní-li zaměstnanec, má také nárok na dávku vyplácenou státem, tzv. nemocenské. Dočasná pracovní neschopnost představuje v některých případech také karanténní opatření, aby se nakažlivá nemoc nemohla rozšířit i na další pracovníky. Prvních čtrnáct dní dočasné pracovní neschopnosti tedy platí v současné době zaměstnavatel, resp. poskytuje svému zaměstnanci tzv. náhradu mzdy. Toto období se také nazývá karenční doba. Dříve také platívalo, že první tři pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti nebyla vyplácena zaměstnancům žádná náhrada mzdy. Ke zrušení tohoto opatření ovšem došlo již k 1. červenci 2019.
Právě mezi lety 2019 – 2022 velmi výrazně vzrostl celkový počet případů pracovní neschopnosti a to o závratných 88 %. U mužů to bylo 83 %, ženy pak dosáhly rekordních 92 %. Samozřejmě se okamžitě nabízí otázka, jaký podíl na tomto nárůstu mělo uvedené zrušení karenční doby, kdy začaly být zaměstnancům opět hrazeny zase první tři dny nemoci nebo jaké další faktory zde mohly zapůsobit. Lze říci, že v Čechách se problematika nemocnosti v závislosti na poskytovaných náhradách výpadku v příjmu zmítá mezi dvěma extrémy. Jsou-li platná omezení, jako byla tzv. karenční doba, lidé se obvykle snaží nemoci přecházet, a to i takové, které by neměli. Pokud karenční době není v platnosti, toto přecházení nemocí se radikálně zmenšuje. Vynořuje se tedy další otázka, zda v takových případech zaměstnanci neřeší cestou pracovní neschopnosti nějaké další možné problémy od nespokojenosti s prací a atmosférou na pracovišti přes potřebu volna na jiné aktivity po určité navýšení dovolené. Není třeba si nic namlouvat, český člověk je v podobných záležitostech nesmírně vynalézavý! Také proto se podobným problémům někteří zaměstnavatelé snaží předejít ať již různými bonusy jako je přidání dalšího týdne dovolené nebo zavedením tzv. „sick days“, kdy zaměstnanec pouze nahlásí do zaměstnání, že mu není dobře a že to vypadá na krátkodobou záležitost v horizontu např. jednoho dne. Těchto „sick days“ bývá obvykle poskytováno kolem 5 dní na rok.
Poskytnutí nemocenské má ovšem také své nároky a podmínky, které je třeba splnit. Tou asi nejdůležitější je účast na nemocenském pojištění. Tato povinná účast vzniká ve valné většině případů prvním dnem, kdy zaměstnanec nastoupil do nového zaměstnání. U OSVČ pak dnem, kdy se přihlásil k tomu, že bude účasten na tomto typu pojištění, ovšem nejpozději dnem, kdy byla tato přihláška podána.
Aspekty ochrany zaměstnance se ovšem týkají i případů, kdy jeho zaměstnání např. skončilo v čase jeho pokračující nemoci (například vypršela pracovní smlouva na dobu určitou). Aby tedy dotyčný nezůstal zcela bez prostředků v době, kdy ani nemá šanci si tyto prostředky opatřit prací, existuje zde pro tento případ rzv. ochranná lhůta. Ta trvá 7 kalendářních dní ode dne zániku nemocenského pojištění, tedy ukončení zaměstnaneckého poměru. Pokud pojištění trvalo kratší dobu, odpovídá tomu i krácení ochranné lhůty v závislosti na odpracovaných dnech v rámci zaměstnání. Období mezi lety 2015–2022 se vyznačovalo výrazným nárůstem mezd prakticky ve všech parametrech. Průměrná měsíční mzda v rámci národního hospodářství vzrostla tehdy až 50 %,. A mezi roky 2019-2022 o dalších 16 %. Největší vzrůst mezd v letech 2019-2022 se týkal pracovníků ve službách a prodeji, specialistů a pomocných i nekvalifikovaných pracovníků. Překvapivě nejnižší vzrůst mezd zaznamenali v dané době řemeslníci a opraváři či úředníci. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším procentem růstu mezd představoval asi 8,5 %. I tyto faktory hrály svoji roli při rozvahách pojištěného, zda se vyplatí být doma na neschopence nebo se překonat a chodit do práce třeba i s teplotami a nachlazením, dokud je to možné. Vznik dočasné pracovní neschopnosti určuje ošetřující lékař zaměstnance. Je to on, kdo také vystavuje tzv. Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, dnes již tzv. eNeschopenky. Tento systém dnes probíhá v podstatě automaticky. Pojištěný zaměstnanec již není nucen neprodleně dopravit ke svému zaměstnavateli odpovídající díl pracovní neschopnosti. Lékař pouze vytiskne dotyčnému II. díl neschopenky pro předložení případným kontrolám ze strany „sociálky“. Na druhém dílu jsou pak uvedeny například vycházky, má-li je nemocný poskytnuty, nebo data kontrol u lékaře. Průkaz dočasné práce neschopného pojištěnce dnes doputuje zaměstnavateli elektronickou cestou v rámci systému eNeschopenky. Druhou věcí je ovšem zaměstnancova určitá slušnost a vychovanost, řada zaměstnavatelů zmiňuje, že jsou jen velmi neradi, když se o nemoci zaměstnance dozvědí tak, že dotyčný nepřijde do práce a posléze místo něj dorazí eNeschopenka.
Zda má dotyčný na nemocenskou dávku nárok a v jaké výši, o tom rozhoduje jeho příslušná OSSZ. Dojde-li ke splnění stanovených podmínek, aby mohla být přiznána příslušná částka, pojištěnec neobdrží žádné rozhodnutí písemnou formou, ale je mu rovnou zasílána vypočtená částka na účet, např. Nicméně, dotyčný obdrží písemné oznámení o tom, jaký druh dávky je mu vyplácen a v jaké denní výši i jaká je výše denního vyměřovacího základu a po jakou dobu byla tato dávka vyplácena. Toto oznámení má obvykle formu sdělení příjemci na výpisu z účtu nebo formou sdělení prostřednictvím poštovní poukázky, tzv. zpráva pro příjemce. Dopis s příslušným oznámením by přišel pouze v případě, že by toto oznámení muselo být delší než povolený počet znaků ve zprávě pro příjemce. Samozřejmě, pokud by nebyly splněny příslušné podmínky k vyplácení nemocenské, obdrží žadatel rozhodnutí o zamítnutí žádosti s odůvodněním. Dávka se vypočítává z tzv. vyměřovacího základu, což je zjednodušeně průměrný denní příjem za rozhodné období, které představuje zpravidla posledních12 kalendářních měsíců před měsícem, v němž vznikla tzv. sociální událost, např. právě dočasná pracovní neschopnost. Příjmy, tedy vyměřovací základy, se za toto období sečtou a následně vydělí počtem kalendářních dnů kromě tzv. vyloučených dní, a získaná částka pak představuje denní vyměřovací základ. Na základě zákona o nemocenském pojištění se tato částka dále redukuje prostřednictvím tří redukčních hranic, čímž pak dochází ke vzniku finální podoby tzv. redukovaného denního vyměřovacího základu.
Zdroje: mfcr.cz, novinky.cz, seznamzprávy.cz, e15, O pojištění.cz