Léky, léky, léky! Kde jste, když vás člověk potřebuje?!

Kvě 11, 2023

Nedostatek léků v Českých lékárnách rozčiluje veřejnost. Po problémech s antibiotiky a léky na dětskou virózu přibyl také nedostatek léků pro léčbu rakoviny, včetně těch vcelku zásadních. Lékaři i lékárníci krčí otráveně rameny, že něco takového nezažili ani během plánovaného hospodářství za totality, kdy tu jednou nebyl toaletní papír a jindy nějaké jiné zboží. Všichni: Lidé, lékaři i lékárníci si pak dychtivě předávají informace, kde že, jak slyšeli, někdo z pacientů nějaký potřebný lék sehnal. Citlivé je to zejména v případě léků pro děti. Facebook bublá radami, kde by mohlo něco ještě být. Rodič pak skáče do auta nebo se řítí přeplněnou tramvají na druhý konec města, kde snad v jedné zasuté lékárničce měli ještě pár krabiček Nurofenu. Nebo dokonce vyrazí do sousedního města! Elektronické recepty umožňují přeposlat kód potřebný k vyzvednutí třeba až do Liberce, kde paní magistra drží pod pultíkem některé z posledních balení, aby je babička, její známá, vyzvedla, a během nejbližšího víkendu zavezla chorému vnoučkovi třeba až 200 km do Plzně. Kde se tedy stala chyba v rámci vyspělé tržní ekonomiky na počátku druhé dekády 21. století?

Seznam léků, které od podzimu do letošního jara nebyly v České republice k dispozici v regálech lékáren, by podle naštvaných lékařů byl už pořádně dlouhý! Ty výpadky dodávek! Jedním z problémů je fakt, že zejména po loňském propuknutí ruské agrese proti Ukrajině a následných sankcích došlo ke značnému omezení pozemní dopravy velkého množství chemických látek z Asie, kde se většina komponent pro léky vyrábí, do naší Evropy. Přes Rusko tato přeprava neprobíhá vůbec, pozemní cesty se přesunuly na lodě, kterým ale transport trvá výrazně déle. Platí to víceméně pro všechna odvětví. A jde o problém celosvětový. V nedostatku léků se netopí pouze Evropa, ale třeba i Spojené státy americké.

Uvedené potíže lze v podstatě rozdělit podle dvou hlavních příčin. Buď je hlavním důvodem nějaký vzniklý problém v rámci výroby uvnitř firmy, třeba při finalizaci léku. To se pak ovšem týká pouze vybraných výrobků, trpících daným problémem opakovaně. Dalším důvodem může být nedostatek potřebných surovin a chemikálií, jde tedy o potíže s dodávkou potřebných surovin. Naneštěstí tato druhá a závažnější příčina stojí čím dál častěji za špatnou dostupností léků.

Chemické látky, nezbytné pro řadu medikamentů, se v současné době vyrábějí převážně v Asii. Evropa jejich výrobu v mnoha případech utlumila. Proč? Nu, z ekonomických důvodů. Asie je zkrátka výrazně levnější, včetně nákladů na pracovní sílu. Vedle toho, že mnohé z potřebných chemických přípravků se v Evropě nevyrábí i z ekologických důvodů, protože Evropa se snaží úzkostlivě chránit své životní prostředí. V Asii tudíž výrobci nemusejí řešit celou řadu zákonných opatření, která by je omezovala ve výrobním rozletu. Proč tedy ony potřebné látky, a nakonec i léky, tedy nejsou k dispozici? Dalším viníkem v řadě je inflace. Ta zdražuje nejen chemické látky a dopravu, ale prakticky všechno, obalovým materiálem počínaje a řadou dalších nebytných materiálů konče. Náklady posléze skáčou různě vysoko, tu o desítky, jindy již o stovky procent. Zároveň situace připomíná psa honícího vlastní ocas.

Státní ústav pro kontrolu léčiv se k záležitosti vyjádřil již v nedávné minulosti. Jeho úkolem je totiž monitorovat celkovou situaci. Zjišťovat, kterých léků je nedostatek, zda jsou někde v zahraniční dostupné a za jakých podmínek. Proto také podle pracovníků tohoto ústavu ani nelze vytvořit jakýsi stabilní seznam nedostatkových léků, situace se prakticky neustále proměňuje. Výpadky dodávek vždycky byly a budou. Nicméně, velkou roli tu hraje také například předzásobenost, takže pokud některý dodavatel krátkodobě vypadne, nemusejí se tohoto výpadku lékaři s pacienty vůbec ani všimnout! Neschopnost splnit dodávky nebo případné výpadky ve výrobě musejí farmaceutické firmy i dodavatelé hlásit dostatečně včas předem. Právě, aby bylo možné vyřešit vhodnou náhradu.

Celkově, i když se výroba léků stát od státu liší, patří k nesmírně komplikovaným výrobním procesům, regulovaným velkým množstvím předpisů a nařízení, jejichž cílem je především bezpečnost a udržení vysokých standardů kvality. Jde přece o lidské zdraví! Produkce se plánuje s velkým předstihem, aby bylo možné zajistit i obaly, návody k použití, přeložené do jazyků cílových zemí, řeší se zřetelné a srozumitelné označení stejně jako nejrůznější důležité doplňkové informace. Tento proces nelze změnit ze dne na den, ale prakticky ani z týdne na týden. Výroba není schopna už z podstaty zareagovat operativně na výpadky trhu, zastavit výrobu léku, kterého je dostatek, a obratem se pustit do produkce jiného, který je právě akutně zapotřebí. A to přesto, že farmaceuti se snaží vyrábět vždy o něco více léků, než jaká je potřeba státu, ve kterém působí.

Výpadky však mohou podléhat i dalším důvodům: Licence pro výrobu léku vypršela nebo dochází ke změně registrace či rebrandingu. Vedle toho mohou svoji roli sehrát i nejrůznější marketingové příčiny. Vedle běžnějších příčin, jimiž jsou prosté zpoždění dodávky, vliv vyšší poptávky, a tudíž i prodejů nebo problematická cena léku.

To všechno lze označit víceméně jako objektivní podmínky. Samostatnou kapitolou je podle mnohých i komunikace ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Jeho komunikaci s odbornou i laickou veřejností kritizuje jak opozice, což je pochopitelné, tak koalice, i když ta se snaží zároveň Válka bránit. Situace, která nabrala na síle a pořád ne a ne skončit, nastala již na podzim roku 2022. Nelze se tedy mnohým poslancům divit, že navzdory Válkovým proklamacím o maximálním úsilí, jim připadá že nejsou úplně vidět výsledky. Veřejnost je pak vystavena nejistotě. Stěžují si, že ministr neuvádí jasně, kolik a kterých léků a kdy Česko doveze. Zaznívají také hlasy, které se táží, zda vůbec některý farmaceutický dodavatel, pokud nesplnil svoji ohlašovací povinnost, byl třeba také pokutován? Titulky médií pak píší třeba o tom, že ministr zdravotnictví není dostatečně tvrdý!

Samostatnou kapitolou je český farmaceutický průmysl, který svojí rozvinutostí patřil k domácímu stříbru. I sám ministr Válek konstatuje, že šlo o chybu (byť samozřejmě nikoliv jeho vinou!). Někdejší československé farmaceutické závody produkovaly ekvivalenty originálních léčivých přípravků, které přicházely na trh teprve po vypršení patentové ochrany originálního léku. Tato výroba, která by v řadě případů mohla představovat vhodné řešení, v Česku prakticky vymizela. To, že dovážet léky zjevně nestačí, si tedy uvědomují všichni: Ministerstvo, poslanci, lékaři, lékárníci i veřejnost. Jenže podobnou obnovu výroby také nelze uskutečnit ze dne na den. Ministr Válek se domnívá, že řešením by mohla být chystaná novela zákona o léčivech. Ta aktuálně prochází připomínkovým řízením. Ministr by si přál, aby novela obsahovala velmi tvrdá zákonná opatření, která by ministerstvu dávala do rukou trumfy. V zájmu farmaceutických firem na druhé straně je plnit všechny dodávky a pokud možno i ty objednané se zpožděním, Jde tu přece jen o jejich pověst. Navíc, výše zmíněné problémy s dodávkami látek na trase Asie – Evropa pozemní cestou představují spíše objektivní potíže. Je tedy otázkou, zda právě tvrdá opatření jsou skutečně tím, co potíže vyřeší, nachází-li se v problémech s dodávkami léků aktuálně celý svět.

(Zdroje: Seznam Zprávy, SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv, Wikipedie, Hospodářské noviny)