Elektrický miláček postrachem německých pojišťoven

Kvě 4, 2023

Němci mají obrovský zájem o elektrokoloběžky nebo elektrokola (kterým říkají „pedelec“). Své kolo na elektrickou baterii má téměř každý čtvrtý Němec. Trendy od našich sousedů se posléze přelévají i k nám, takže enormní záplavu těchto dopravních prostředků, sloužících od běžných cest do školy, do práce nebo jen tak k zábavě můžeme brzy čekat také u nás. Navíc, debaty, jejichž cílem je implementovat nařízení Evropské unie zaměřené na elektrokoloběžky a elektrokola, docela nedávno probíhaly také v České republice. Zatímco němečtí majitelé nad svými e-miláčky jásají, tamější pojišťovny už tak nadšené nejsou. Stejně strmě jako zájem uživatelů narůstá i počet nehod a kolizí, jejichž výsledkem je nějaká újma, vyžadující plnění. Zatímco v roce 2014 německé statistiky zachytily jen 2 245 podobných případů, vloni jich policejní hlášení zaznamenala již 17 285! Zajímavé je, že u kol bez pohonu je naopak statistika sestupná. Ze 76 643 nehod z roku 2014 poklesl počet zachycených havárií v roce 2022 na 67 931. Druhou stranou mince je ovšem skutečnost, že za oním poklesem zřejmě stojí rovněž elektrokola, uživatelé se prostě přesouvají směrem k nim. Porovnávají-li Němci statistiky zranění e-cyklistů, v roce 2014 jich na základě policejních záznamů k bylo 2 223, zatímco vloni už 17 045, což odpovídá osminásobnému nárůstu počtů zraněných. Kdeže jsou léta jako 2007, kdy Němci zaznamenali v dřevních dobách elektrocyklistiky pouhých 39 zraněných za celý rok!

Elektrokoloběžky by si s v Německu s „pedelci“ mohly podat řídítka, pokud jde o nehody, statečně šlapou na paty mopedům a malým motocyklům. Zatímco v roce 2020 se na nehodách podílelo jen 1 150 e-koloběžek, přičemž jen každá třetí způsobila nějakou škodu a pojišťovny to v průměru stálo 3 850 EUR za škodní případ, loňský rok už lze označit jako celkem krizový. Z celkových 5 535 nehod e-koloběžek se v Německu zranilo 4882 jezdců, přičemž dokonce 5 zranění bylo smrtelných! Loňský rok se tedy v číslech výrazně posunul do červeného pole.

V důsledku těchto hrozivých čísel, která vykázaly nehody těchto dopravních e-prostředků se Němci dali do podrobných analýz. Vyšlo jim, že bourají převážně mladí lidé v průměrném věku kolem 31 let a nejméně bourají jezdci 65+, kteří se kupodivu po Německých cestách na elektrokoloběžkách rovněž prohánějí. U e-bicyklů každý čtvrtý účastník nehody spadal do kategorie jezdců mladších 25 let. Odborníci nakonec došli k asi očekávanému závěru: Elektrokoloběžka ani elektrokolo nejsou hračky pro děti. To dokládají i poměrně vysoká odškodnění, která si vyžádaly způsobené nehody. K tíži jezdců nutno připočíst, že si příliš nelámou hlavu s nějakými pravidly silničního provozu. Jezdí po chodnících, kdy se jim zachce, i vysokou rychlostí, někdy visí na elektrokole nebo stojí na e-koloběžce i tři rozjásaní teenageři. O tom, že hlavními příčinami nehod těchto prostředků jsou vysoká nepřiměřená rychlost a požití alkoholických nápojů nebo návykových látek nemluvě. V českém prostředí takto precizně zpracovanou statistiku nemáme, nicméně, lze předpokládat, že trendy budou velmi podobné.

Na základě zjištěných výsledků získaných Spolkovým statistickým úřadem Destatis Němci došli k závěru, že každý „pedelec“ i e-koloběžka, zejména „silnějších kategorií“ nezbytně vyžadují sjednání povinného ručení. E-scooter, jak se v Německu elektrokoloběžka také označuje, získává status motorového vozidla při naplnění těchto podmínek: hmotnost bez řidiče nepřesahuje 55 kg, může jet rychlostí od 6 km/h do 20 km/h, motor má maximální výkon 20 W, je opatřena brzdami, světly a dalšími prvky nezbytnými pro bezpečný silniční provoz. Česko není zatím v této otázce příliš jednoznačné. Podle výkonu a rychlosti se hovoří buď o e-kole nebo motorovém vozidle. Zde je pak vyžadováno řidičské oprávnění AM, uživatel musí mít za jízdy přilbu, sebou vozit povinnou výbavu, e-koloběžka musí být registrována a procházet pravidelnými technickými prohlídkami. Řidič je také povinen mít sjednáno povinné ručení. Nicméně, počítá se s tím, že od příštího roku v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2021/2118, která vstoupí v platnost, od roku 2024 budou muset mít sjednáno povinné ručení pro elektrokoloběžky dosahující rychlosti přes 25 kilometrů v hodině všichni uživatelé napříč členskými státy Evropské unie.

(Zdroje: O pojištění.cz, Právo pro všechny, Kurzy.cz)

E-kola a e-koloběžky u nás a v Německu. Na co si dát pozor při jízdě?

Na první pohled by se zdálo, že elektrokolo nebo elektrokoloběžka jsou jen obyčejná zábavní vozítka, jaká známe z dětství. Koloběžka je více spjatá s mladším věkem, což na přelomu Milénia poněkud narušili hipsteři. Vozítko, zejména to skládací, začalo být běžným dopravním prostředkem, nezávislým na dopravní zácpě, ekologickým a hlavně, není třeba je nikde zamykat. Prostě se složí a majitel si ho vezme s sebou třeba do univerzitní škamny. Leč, pokrok nezastavíš, a tak se zejména v posledních letech začínají ve veřejném prostoru masivně objevovat elektrokola i elektrokoloběžky. Nejen na cyklostezkách a vymezených drahách, nýbrž i v běžném silničním provozu nebo na chodnících. Přibývaly nehody, situace začala vyžadovat nějaká regulační pravidla. Ta se zatím v zemích Evropské unie stát od státu liší, nicméně, jakási obecná pravidla ovšem platí téměř ve všech zemích.

První otázkou je samozřejmě klasifikace elektrokol a elektrokoloběžek. Precizní Němci si i tuto problematiku dokázali kategorizovat. U nás je vymezení přece jen obecnější. K provozu elektrokoloběžky v Německu musí mít uživatel tyto náležitosti: Doklad o sjednaném povinném ručení, povolení k provozu na pozemních komunikacích a nálepku na zadní části koloběžky; tato nálepka je registrační značkou dopravního prostředku. Používat tento dopravní prostředek mohou pouze ti, kdo překročili věk 14 let. V uvedeném režimu jsou v Německu povoleny elektrokoloběžky jedoucí maximální rychlostí 20 km/h. Nutno podotknout, že němečtí sousedé jsou v tomto ohledu nikoliv překvapivě poněkud méně benevolentní! V řadě dalších evropských zemích je tato povolená rychlost výrazně vyšší. Na druhé straně k řízení elektrokoloběžky není vyžadováno držení řidičského průkazu. Nikdo také e-koloběžkáře nebude peskovat za to, že nemá nasazenou ochrannou přilbu, jakkoliv se vřele k jízdě doporučuje.

U nás v Česku je situace poněkud komplikovanější. Vyplývá to z pojetí e-kol a e-koloběžek coby dopravních prostředků. Zákon o provozu na pozemních komunikacích § 57 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. ustanovuje, že kolem se na pozemní komunikaci rozumí i e-koloběžka.. Jízdní kolo smí být opatřeno motorkem za těchto podmínek: Výkon motorku nepřesáhne 1 kW a maximální konstrukční rychlost nepřekračuje stanovených 25 km/h. Kdo vysloveně miluje podrobnosti, může si pečlivě pročíst Vyhlášku o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích č. 341/2014 Sb, resp. Příloha č. 12 část C). Koloběžka, pokud splní všechny uvedené náležitosti, se tak v Česku náhle stává jízdním kolem. A platí pro ni tedy stejná legislativa jako pro elektrokola. Silnější stroje spadají do kategorie motorových vozidel. Pokud je elektrokoloběžka ze zákona jízdním kolem, tj. splňuje uložená kritéria, smí jako bicykl zajíždět také na cyklostezky. Naopak nemá co dělat na chodnících a v pěších zónách, které jsou určeny chodcům. Tak to ukládá Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. (Zdroje: Právo pro všechny, Kurzy.cz)