Novela Zákona o povinném ručení patří mezi aktuálně připomínkovaným zákonům odborníkům z různých resortů. Odborná veřejnost ovšem vzrušeně šumí v rozhovorech nad pasážemi týkajícími se nové definice úrazového pojištění. Návrh zákona předkládá totiž i tuto větu, doplňující § 2844 bod 19: „Úrazem se rozumí neočekávané a náhlé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly nezávisle na vůli pojištěného, kterým bylo pojištěnému způsobeno poškození zdraví nebo smrt“. Tato formulace ovšem bude mít zásadní vliv na práci s pojetím dané pojišťovací oblasti, protože aktuálně uvedený § 2844 zatím zní: „Z úrazového pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši ujednané ve smlouvě, došlo-li k úrazu pojištěného“. Ačkoliv doteď Občanský zákoník neobsahoval termín úraz a to záměrně, předkladatel novely se rozhodl tak učinit, viz daný doplněk. Důvodová zpráva tento krok vysvětluje možností zařadit pod úraz i sebevraždu, s čímž autoři zákona zjevně nesouhlasí: „V praxi se objevují tendence považovat sebevraždu za riziko spadající do pojištění pro případ úrazu nebo nemoci s odůvodněním, že příčinou smrti v případě sebevraždy je vždy úmyslné poškození zdraví. To však odporuje podstatě pojištění zdraví“. Jenže, jak upozorňují odborníci na pojišťovnictví, úraz nelze omezit pouze na „střet, náraz a pád“. Redukce úrazu na pouhé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly totiž vylučuje řadu dalších rizik, což může pojišťovnám zkomplikovat sjednávání smluv. Do takto zúžené definice se totiž nevejdou nejrůznější otravy buď potravinou (nějaký ten problém ve veřejné jídelně, za který klient opravdu nemůže) nebo únikem chemických látek (občas si o takové havárii přečteme i v českých novinách, nezřídka s výzvami, že obyvatelé dotyčné oblasti nemají vycházet nebo si mají chránit dýchací cesty vhodnými prostředky), zásah elektrickým proudem nebo úder blesku, smrt utonutím, což se běžně vnímá jako úraz, ačkoliv zde nepůsobí žádná vnější síla, lidská hloupost, respektive přecenění vlastních sil, jako třeba pokus o přeplavání přehrady za nevhodných meteorologických podmínek, což se také řadívá pod úrazy, případy, popsané jako „působení vlastní síly závislé na vůli“ mohou nastat i při stěhování během kterého se pojištěný fatálně zraní a nakonec se sem vejde i ta sebevražda, čili smrt v důsledku působení vnějších sil (náraz po skoku z mostu, průstřel, zlomení vazu či udušení se po oběšení), smrtelný úraz, který si ale klient způsobil sám. Přesto pojišťovny akceptují i sebevraždu jako úraz, byť zde zásadní roli hraje lhůta od sjednání příslušného pojištění. Pojišťovací odborníci namítají, že tyto důležité položky návrh novelizace zákona neobsahuje. Pokud tedy navržená právní norma má představovat cosi kategorického bez možnosti odchylek s cílem naplnit důvodovou zprávu, pak budou mít pojišťovny definicí výrazně zúžený manévrovací prostor. Je-li ovšem norma myšlena jako nedogmatická s možnostmi odchýlit se od psaného textu, pak ovšem působí uvedení doplňku do zákona poněkud redundantně. Pojišťovny totiž v případě úrazového pojištění ve smlouvách definice úrazu prakticky všechny mají.
Podíváme-li se na důležitý výchozí dokument, jímž je Mezinárodní klasifikace nemocí, nalezneme zde všechny případy rozdělené do příslušných kapitol. Zde prakticky figurují i kapitoly řešící úrazy jako „Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin“ nebo „Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti“. Do první kapitoly spadají i různá poranění jako otravy, uštknutí, pokousání, popáleniny, potřísnění žíravinami a leptadly nebo popáleniny. Druhá se pak zabývá třeba i těmi sebevraždami, válečným zraněním, pádům, nehodám, utonutím, popáleninám a nadýchání kouře, důsledkům útoků násilníka nebo i přetížení. Při konstrukci produktů pojišťovny vycházejí z této výše uvedené klasifikace poměrně zásadní měrou.
Připomínkování novelizace tedy otevírá řadu témat, která je zapotřebí kvalifikovaně prodiskutovat, než bude vydána norma, která ovlivní pojišťovnictví řadu dalších let!
Stát ví nejlépe, co je to úraz?
Novela Zákona o povinném ručení je vnímána ne právě příznivě i v oblastech mimo pojištění automobilů. Dodatek k zákonu, zabývající se pojetím úrazu, vnímají pojišťovny tak trochu jako nešťastným mluvením do jejich záležitostí. Domnívají se, že cca po 10 letech přichází nazpátek regulace, nad jejímž zrušení při někdejším schválení nového Občanského zákoníku v pojišťovnách jásali! Návrhu je i pro jiní oblasti pojistných segmentů velmi negativně vnímán doplněk navrhovaného zákona, který prakticky redukuje úraz na působení zevních nebo vlastních sil pojištěného. I ostatními pojišťovacími experty je vnímán jako určitý „diktát“ ze strany státu, který sám „ví nejlépe, co je to úraz“. Ve vzduchu přitom vis podle některých í také zásadní otázka, zda si stát nemyslí, že se pojišťovny příliš rozjely s rozdáváním a měly by poněkud polevit. Samy pojišťovny často vkládají do výluk určité kontroverzní body: úrazy v důsledku požití alkoholu, věnování se rizikovým sportům, pracovní neschopnost v důsledku psychické nemoci, těhotenství, apod.
Obvykle si pojišťovna vždy přiřadila ke krytí i něco navíc, než odpovídalo čistému pohledu na úraz, příkladem může být krytí důsledků sebevraždy, byť ošetřené odpovídající několikaletou lhůtou, aby zodpovědný sebevrah ve snaze získat svojí smrtí výplatu pojistky pro rodinné příslušníky nesjednal úrazové pojištění a z instituce nešel rovnou skočit z mostu. Ozývají se hlasy, že pojišťovny nemají mít možnost danou definici úrazu rozšiřovat podle svého, pak se může také jednat o zpátečnický krok a v jeho důsledku dostanou zaplaceno méně peněz. A pokud si budou moci „dělat co chtějí“, jak by rády, pak je i zde zákonný přílepek považován za nadbytečný. Přičemž se tu a tam objevují kousavé poznámky, že zákon je už tak sám o sobě poměrně dlouhý a málo srozumitelný.
Pracovníci pojišťoven se tedy právem poněkud rozohňují nad tím, že při rigidnějším výkladu úrazu, jak je zachycen v návrhu zákona, jim bude stát diktovat, co je úraz, protože přece stát ví nejlépe, co je úrazem i jeho příčinou. Operuje se jako příklad opět s tím skokem z mostu. Pojištěný klient když z mostu spadne, pojistku vyplacenou dostane. Pokud z něj skočí, tak ne. Bez ohledu na sporné momenty, ale stejný výsledek. Striktní držení se navrhované normy by ovšem neumožňovalo vyplácet jako úraz i celou řadu přirozených příčin (viz výše, předchozí text). Sám zákoník asi také těžko může řešit Mezinárodní klasifikaci nemocí. Ta počítá s celkem rozsáhlým portfoliem možných působení na lidský organismus. Bylo by tedy dobré, kdyby si o rozsahu a výčtu pojištění pojišťovny rozhodovaly samy dle svých zájmů, potřeb a možností, aniž by jim stát cokoliv direktivně nařizoval, shodují se pojišťovací experti.
(Zdroje: O pojištění.cz, seznam.cz)