Klima se mění, což je už radu let doprovázeno také řadou živelních katastrof. Od nečekaných zničujících povodní, které napáchaly téměř po celém území České republiky v roce 2002 gigantické škody můžeme přejít k o něco lépe zvládnuté vlně povodní v roce 2013 nebo letošnímu destruktivnímu tornádu, jenž udeřilo letos na Moravě nebo v našich podmínkách také překvapivě rozlehlému požáru v nepřístupném terénu národního parku.
Loňské tornádo na Moravě i nedávný požár v Národním parku České Švýcarsko, který si vyžádal asi nejmasovější nasazení hasících letadel u nás (včetně pomoci řady unikátních typů ze zahraničí) však logicky vedou k řadě otázek. Budou stačit nastavené pojistné částky ke kompenzaci čím dál finančně náročnějších vzniklých škod? Jak se na cenách pojistného projeví i celkové zdražování například stavebního materiálu a dalších prostředků potřebných k nápravě následků živelní katastrofy? Inflace přidává k oblasti pojišťovnictví, která se zdá být ohrožena podfinancováním, i otázky jak komunikovat s pojištěnci a vysvětlit jim význam aktualizace pojistných smluv v časech, kdy mnozí začínají mít hluboko do kapsy. A je celkem jasné, že podobné přírodní katastrofy budou postihovat více či méně rozsáhlé lokality stále častěji.
Podle časopisu Pojistný obzor (3/22) připravily mimořádné povodně z roku 2002 (na základě dat od České asociace pojistitelů) zúčastněné pojišťovny o 36,7 miliard korun na pojistných plnění. Dnes, po dvaceti letech, by to odpovídalo více než 60 miliardám korun českých). Povodně z roku 1997 vystavily pojišťovnám účet na 10 miliard korun, další velká voda z roku 2010 stála již necelé 2 miliardy. Zajištění proti živelním katastrofám se oproti době před rokem 2002 výrazně zlepšilo, stejně jako spolupráce všech složek záchranného systému s představiteli měst a obcí. Velké škody v roce 2022 byly totiž způsobeny nejen nečekaností následků povodně, ale také nepřipraveností složek, které měly v případě podobné katastrofy zasahovat. Specifikem se stalo i to, že povodeň udeřila v letní sezóně a řada lidí napříč celým záchranným systémem, z vedení obcí a v konečném důsledku i zaměstnanců pojišťoven, byla tou dobou na dovolené. Příroda tehdy připravila obyvatelům Čech a Moravy hodně drsnou školu. Tehdy se také zjistilo, že dostupné rizikové modely nezobrazují skutečný dopad katastrofy. Zahraniční zajišťovny později v důsledku událostí zdražily své služby a omezily krytí škod. Města, obce i další klienti pojišťoven poté mohutně investovali do protipovodňových opatření.
Podíváme-li se do současnosti, tornádo, které vloni bralo na Moravě lidem střechy nad hlavou, ničilo majetky a bralo si i životy nebo působilo zranění, stálo na náhradách škod pojišťovny 3,5 miliardy korun. Je zde vidět značný posun ke zlepšení postupů při takových událostech. Existují systémy včasné výstrahy, starostové zejména menších lokalit zasílají obyvatelům SMS s varováními či výzvami. Záchranné složky jsou připraveny a jejich koordinace vyzkoušena. Vybudovala se nejrůznější opatření proti hrozícím katastrofám. Aktualizují se a vylepšují rizikové modely. Standardem každé aktuální pojistné smlouvy je stanovení povodňové zóny, vycházející z matematického modelu České asociace pojistitelů. U korporátních klientů mohou být v různých částech pojišťovaného pozemku tyto zóny různé, což se ověřuje přímo na místě. To vše je důležité pro stanovení adekvátního pojistného. Podle Pojistného obzoru je Česká republika na špici vyhodnocování zejména povodňového rizika a dokonce řadu zemí odpovídající modely předbíhají i o řadu let.
Nepřehlédnutelné změny a výkyvy počasí budou čím dál více významným faktorem, zasahujícím do každodenního života obyvatel jakékoliv země. Zničující sucha budou střídat záplavové deště, povodně různého rozsahu, požáry velkých lesních celků, zejména těch špatně přístupných, pravidelně poničí zastavěné aglomerace různě silné větrné jevy, např. tornáda. Na tyto změny bude muset samozřejmě pružně reagovat také pojišťovnictví.